Ten carovne temný les me skrývá cestu svou
Doufám ne marne dnes v nej vnorím du?i mou
Jakýs starý sen me nutí do zdej?ích kraju
Dlouhé roky ríká: "jdi, vydej se na cestu!"

Zahalený lesa tmou u? zanedlouho jsem
Kvílení zvere ru?í ted v mojí mysli klid
Strachuji se neznámého a ten divný sen
Co desí me svým tajemstvím, musím pron najít klíc

Znavený u? cestou svou usínám na strome
Ten sen se zase navrací me ceká kru?ná noc
Krik mladých od kánete je? le?í tu v hnízde
Nedá me chvíli spát ted u? toho mám dost

Po noci strávené v korunách jsem znaven je?te víc
V ptacím hnízde nacházím jen mrtvá mládata
Prolezlá jsou mravenci jak po smrti deset dní
V?dyt vecer je?te ?ivá byla tot smutná záhada

U? dávno prece musí být rozjasnený den
Po svetle ani vzpomínka, stále v temnote
Co deje se tu v techto místech je hor?í ne?li sen
V hruze pomý?lím na útek stejnou cestou zpet

Na chladné zemi v?ak u? není cesta jako drív
Zde?ený mám hruzu z tech míst tajemných
Návrat zpet tu smysl ztrácí kam uniknout nevím
Sen odvahu dodává, ríká:" jdi, kde je stín!"

Nezbývá ne? uposlechnout predstavy mé hlas
Pronikám do hloubi mrazu stále ní? a ní?
Kdy? v dáli za skalami vidím ohnu zár
Prece jen u cíle jsem, bohum lesa blí?

Mezi stíny stromu v hlubokém hvozdu
Ovládnutý náladami tajemného ?umení
Mezi prameny vod a drevin korenu
Stojím a vzývám matku prírodu

Synem lesu cítím se celým srdcem
Od skal temných ozvena dávnou mojí matkou
Vítr silný nesmrtelný ducha mého otcem
V tuních krytých krovinami na veky spjat s prírodou

Kdy? de?tových kapek na kraj se sná?í prehr?el
Poznávám tu neskutecnou sílu zemských ?ivlu
V hloubi lesu nalézám útechu své du?e
Domovem mým je krajina kde ?ije láska stromu

Kdy? zmocnují se nitra mého pochmurné nálady
Samota s?íravá dusí a trýzní
Objímám stromu kmeny jejich mocné du?e
?testí vzne?ené svítá a? zárí