Rec: Osmého listopadu ?estnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na
Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední
praporec - moravský praporec ?likův. U zdi letohrádku padl
do posledního mu?e. Píseň nazvaná Poslední Moravan.

1. Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
a zvony odletěly za větrem do Říma,
obzor se rdí, můj táto, hanbou ?arlatovou,
u? jsme tu osaměli, z kří?e se nesnímá.

2. Prapory mdlé u? pálí ruce vlajkono?ů,
jen oči pod přilbicí snad je?tě doufají,
a mlhy zlé se valí do děr od hrabo?ů
i do ran na orlici, kterou u? poutají.

R: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
hřeben větru rozčesává pera plamenná,
věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
zlatá doba nenastává, bude kamenná.

3. Je prý to ctí a? na dno, zůstat pod prapory,
mít du?i nestydatou a mozek bez ceny,
být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
na svatbu se Zubatou ?elezné prsteny.

4. Není to med, zas píti čí?i vrchovatou
a věřit na proroky v chorálu polnice,
sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
na erbu pro otroky - pro na?e dědice.

R: + bude kamenná, bude kamenná ...